Září 2009

Co se děje

30. září 2009 v 19:17 | Nefi |  Other
Tak mě tak napadlo, že když už sem nic nedávám, mohla bych aspoň napsat, co se tak zhruba teď u mě děje :) Musím přiznat, že mě to tak trochu napadlo tady -> >>>KLIK<<<< Tak doufám, že se na mě autorka nebude zlobit ;) Nebudu to sem dávát často (pokud ještě někdy vůbec), ale myslím, že si aspoň zasloužítě vědět jakej magor píše tenhle blog :D
Takže v současné době se potácím mezi vypracováváním prvních maturitních otázek (Č, Aj, D, ZSV), což se mi zatím povedlo tak u jedné, jsem holt tvor líný :-P Netřeba snad podotýkat, že radši než ve škole jsem doma akdyž už můžu z hlavy vypustit všemožné písemky a podobně, jsem jenom ráda :D
I ve škole je ale občas (často :D) nuda, a proto se bou stále tahám Noční Hlídku, abych zabila čas oblíbenou četbou ;)
Je škoda, že po začátku školního roku už mi nezbývá čas na učení se finštiny, norštiny ani španělštiny, německy nás ve škole nic nenaučí, tak aspoň ty jazykové znalosti doháním tímhle způsobem (i když se musím přiznat, že jsem se dostala vždycky max. do 3. lekce a pak už to jaksi nejde dál).
Krom toho se ve volném čase snažím hrát na klávesy, tedy spíš, říkám si, že bych mohla na youtube hodit zase nějaký cover, ale jaksi není čas, ani prostředky k tomu potřebné. Snad se to ale brzo podaří (mám v plánu něco od Korpiklaani nebo Thyrfing). Na kytaru semtam hraju taky, ale vždycky se naštvu, že mi to nejde. Bicí ty teď zanedbávám, zčásti proto, že jsem byla nařčena z plašení našeho kocoura :(
Poslední dobou taky po dlouhé době pokračuju v hraní Gladiatu :)
Z akutálních akcí se asi podívám zítra večer do brněnského Brooklynu, vypadá to na koncert pár death metalových kapel (ano, slíbila jsem to kámošce) a v sobotu snad zajdem s přítelem na Secrets Of The Moon na Favál, to se ještě uvidí. Minulou neděli jsme pak byli svědky zlínského Paganfestu v čele s Korpiklaani. Jako obvykle skvělá akce, i když zvítězilo u mě možná o malý kousíček vystoupení Ex Deo (a musím ještě podotknout, že Maurizio Iacono, je fakt moc pěknej chlap ;)

Vreid - Millom Hav Og Fjell

25. září 2009 v 21:30 | Nefi
Achjo, ta norština je tak nádherně libozvučná.... Aneb moje závislost v posledních dnech <3

Nejlepší knihy, které jsem četla

20. září 2009 v 0:15 | Nefi |  Other
Tak alespoň něco z trochu jiného soudku... Ráda bych představila pár knih, o kterých si myslím, že jsou skutečně dobré a doporučila bych vám si je přečíst. Pokud má někdo také nějaké doporučení na zajímavé čtivo, určitě napište do komentářů, budu ráda za každý tip a snad nebudu sama:) Kdybych na něco zapomněla, připíšu později ještě jeden článek.

Wilbur Smith - Řeka bohů
Román ze starověkého Egypta. Hlavní postavou je otrok Taita, který vypráví svůj příběh. Jak musel sloužit krutému pánu Intefovi, který ho dal vykastrovat, ale všechna příkoří snášel jen díky sé nikdy nevyslovené lásce k jeho dceři Lostris. Ta se zamiluje do Taitova přítele a vojáka Tanuse, ale není jim přáno, jelikož Lostris se musí provdat za faraona. Z tajného vztahu mezi milenci však vzejde dítě, které se stane budoucím dědicem egyptského trůnu, jakožto syn faraonův. Děj se odehrává také v době, kdy Egypt obsadily asijské kmeny Hyksósů a královská rodina se tak musí přestěhovat daleko na jih, kde syn Lostris prožívá nová dobrodružství.


Edgar Allan Poe - Povídky
Poe je jedním z mých vůbec nejoblíbenějších spisovatelů. Zakladatel žánrů jako sci-fi či horor se může pochlubit opravdu bohatou fantazií. Z jeho příběhů čiší hrůza, ale i genialita. Nejznámějšími jsou povídky Jáma a kyvadlo, kde se potýká odsouzenec s mučivými nástrahami španělské inkvizice například v podobě kyvadla, které každým okamžikem sestupuje o kousek dolů a nechává tak vyděšenou oběť utápět se ve vlastním strachu než by se dostal až k jeho tělu, které by přeťalo vejpůl. Maska červené smrti zas pojednává o tajemném cizinci, který se objeví na bále v hermeticky uzavřeném sídle, právě když venku zuří červená smrt a děsí všechny kolem až se ukáže, že tato postava není hmotná... Nebo třeba Zrádné srdce, příběh o vrahovi kterého dostihl vlastní pocit viny a sám se přiznal, když ho neustále mučil zvuk bušicího srdce, které však mělo být mrtvé a pohřbené pod podlahou. Povídek je nepřeberné množství - Černý kocour, Vrah jsi ty!, Vraždy v ulici Morgue a mnoho dalších... Rozhodně je z čeho si vybírat a četba opravdu stojí za to.
Zvláštním případem je pak i jeho báseň Havran, jejíž atmosféra mi přímo učarovala.


Howard Phillips Lovecraft - Povídky
Z Poa vycházející autor, na kterém je to také vidět. Noří se do povídek s čistě hororovou tématikou. Jeho hlavním tématem je mýtus o prastaré mimozemské rase, bozích s žaborybí podobou, z nichž nejznámější je prastarý Cthulhu. Často se zaměřuje také na jím vymyšlenou temnou knihu s názvem Necronomicon. Výborně zpracované povídky jako Bezejmenné město, Stín nad Innsmouthem, Dědictví Peabodyů či Pes, ve mě občas vyvolávaly opravdové pocity čiré hrůzy, jako by to, co čtu bylo skutečné. Bohužel jsem neměla tu čest přečíst si povídku Volání Cthulhu, která je asi jeho nejznámějším dílem, ale snad se mi to jednou podaří.

George Orwell - 1984
Naprosto výborná ukázka absolutní totality, bez základních lidských práv a s pocitem, že vás na každém kroku sledují a jen čekají na chvíli, kdy uděláte nějaký přečin, stačí špatný výraz ve tváři a už vás mají... Vždyť Strana hlásá: Svoboda je otroctví, Válka je mír a Nevědomost je síla! Tak vypadá Londýn v roce 1984 podle George Orwella. Velmi moderní představy, které v člověku vzbuzují dojem, že některé věci se přece dějí i dnes, se v jeho hlavě utvořily již v roce 1949! Na celém světě existují tři supervelmoci, které mezi sebou bojují prakticky bez účleně. "Velký Bratr tě sleduje!" zní základní motto. A opravdu, každý, kdo je hodný účasti ve Straně má doma velkou obrazovku, která na něj každou chvíli chrlí výčet zmanipulovaných informací a propagandistických řečí a vymývá tak mozek dospělým i dětem. Pak se ani není čemu divit, když dítě udá svého rodiče a ten ho za to ještě pochválí. Hlavní postava, člen Strany Winston Smith se nemůže ubránit myšlence, že svět není a nebyl takový jaký jej líčí totalitní režim, proto se snaží dopátrat minulosti a hledá nějaké východisko ze světa tvrdé totality. Setkává se s Julii, do které se zamiluje. Tráví spolu čas v pronajatém pokoji v proletářské čtvrti, kdykoli je to možné. Strana je ale mocná a nakonec je vypátrá a jsou nuceni podstoupit muka nejvyššího kalibru, jen aby zemřeli s vědomím, že Velkého Bratra skutečně milují.

Václav Kaplický - Kladivo na čarodějnice
Myslím, že děj knihy není třeba moc představovat, ale když už je tu to místo :) Román se zaměřuje na pobělohorské baroko, dobu temna, kdy celou Evropou otřásaly hony na čarodějnice. To se nevyhnulo ani českým zemím. Na šumpersku však začíná přímo tyranie. Povolán hraběnkou se na zámek Velké Losiny vypravuje obávaný inkvizitor Boblig z Edelstatu (jenž je opravdovou historickou postavou) a v okolí hledá potencionální čarodějnice. Všechny se po strašlivém mučení přiznají k obcování s ďáblem na Petrových kamenech a při tom obviní i další nevinné lidi. A tak začíná řetězová reakce, která vede až k Zuzaně Voglické, mladé a půvabné hospodyni u pana děkana Lautnera. Ten je zarputilým odpůrcem všech těchto zločinů a Boblig tak na něj chystá past. Zuzana však vydrží až příliš dlouho všechna mučení a nepřizná se. Nakonec však ale i ona podlehne a přizná dokonce, že i Lautner se účastnil orgií se samým Belzebubem. Děkan je tedy uvězněn a mučen všemi možnými způsoby, ale ani jej se nepodaří jen tak lehce zlomit. Přiznání je ale nevyhnutelné, Lautner si přeje, aby už ty muka konečně skončila. Tak se také stane. Po několika letech, kdy zemřelo na hranici mnoho a mnoho obětí se Boblig sbalí a táhne dál. Hrůzy, které za sebou zanechal však už němůže ničím odčinit.
Kromě knihy doporučuji i film, který je stejným klenotem. Dovoluji si ale upozornit, že pro slabší povahy tohle dílo asi nebude.


Sergej Vasiljevič Lukjaněnko - Noční hlídka
Tak tuto knihu jsem právě před pár dny začala číst. Zaujala mě hned od začátku, Lukjaněnko skutečně umí čtenáře vtáhnout do děje. Líbí se mi i popisy určité situace ze dvou různých pohledů - nejdřív vysvětlí jak to bylo s první personou a pak následuje další část odehrávající se ve stejnou dobu, ale tentokrát očima druhého, který se nakonec nějak setkává s osobou první. Svět, který existuje mimo dohled normálních lidí - upíři, vlkodlaci, mágové... to je něco pro mě :) Příběh se (zatím :D) odehrává v ulicích Moskvy a hlavní postavou je Anton, pracovník Noční hlídky, který má za úkol dohlížet například na upíry, kteří loví bez licence. Jeho parťákem je Olga, jenž pamatuje ještě povstání děkabristů a prošla si světovými válkami, teď však uvězněná v tělě sněžné sovy. Kromě Noční hlídky však existuje i Denní hlídka. Temní tak dohlížejí na činy Světlých (Denní hlídka) a naopak, aby se neporušila rovnováha mezi těmito stranami, která byla kdysi dána Dohodou.
Až dočtu, napíšu celkový dojem ;)


Erich Maria Remarque - Na západní frontě klid
Když jsem si vybírala něco z povinné četby (která mi mimochodem odpadla, jelikož zřejmě nebude státní maturita) sáhla jsem ani nevím proč zrovna po Remarqovi. To co předvedl, mě ale docela překvapilo. Během čtení knihy se ve mně vzdouval pocit zoufalství a beznaděje stejně jako v hlavním hrdinovi Pavlovi Bäumerovi, který byl nucen snášet krutost první světové války. Odveden byl tenkrát z gymnázia, v 19 letech, aby mohl dobrovolně sloužit vlasti. Válka s ním ale udělala své. Jak ta dokáže změnit vnímání světa, myšlenky, názory. Člověk si pak připadá jen jako tupá prázdná schránka, čekající na smrt. Musí být svědkem toho, jak pomalu umírají všichni jeho kamarádi. Jak trpí nevinní koně a vůbec co je ta válka za hnus. Když se vrací na dovolenou domů, zjišťuje, že se civilnímu světu tak odcizil, že už by si asi nezvykl. Jeho úkolem je prostě bojovat, ať už je ten boj jakkoli nesmyslný. Dostává se i do nemocnice, ve které mu umírá další z kamarádů a pak je povolán zpátky na frontu do zákopů. Nakonec mu zabijí i nejlepšího kamaráda, Katczinského ,on si ale nedokáže přiznat, že je mrtvý. Prostě nechce. Na frontě ale umírá i on a kniha v tomto okamžiku končí.
Jen z této věty mrazí, jak bezvýznamný byl jeden mrtvý voják: "Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě byl klid."
Kniha je tenká, tak si ji určitě přečtěte ;)


Joanne Kathleen Rowlingová - Harry Potter :)
Série knih mě provází už od mých 10 let, kdy nám tehdy třídní učitelka každý den předčítala pár řádků z Kamene mudrců. Pak za rok přišel i film, který se mi přirozeně moc nelíbil, já měla vlastní představy o tom, jak to má vypadat. Od té doby, ať už teď nebo tenkrát když mi bylo 10, si vždy přečtu knihu než se podívám na film. Harry Potter je pro mě něco jako kamrád z dětství, který mě nikdy nepřestane nudit. Když jsem před pár dny dočítala poslední díl, cítila jsem takovou nepopsatelnou prázdnotu. Příběh, který mě provázel osm let najednou končí... I přesto mi ale zbylo v knihovničce pár knih, ve kterých ten příběh můžu začít zase pěkně od začátku :)


Iskald - Dommedag

18. září 2009 v 23:13 | Nefi |  ...Sit, Watch & Learn =)
Jen malá ochutnávka... Pro případ, že by se našel někdo kdo tuhle kapelu nezná a po ukázce by se mu mohla zalíbit...
"ISKALD" znamená v norštině něco jako "ledově chladný" a mám pocit, že chlad a mráz z této hudby čiší dokonale...

Kladivo na čarodějnice - akrostich

15. září 2009 v 23:13 | Nefi |  Other
Tak, budu se sem pokoušet dávat občas různé básně, které budou většinou na motivy nějakých knih nebo podobně... Tenhle je zrovinka ke knize (či filmu) Kladivo na čarodějnice, které napsal Václav Kaplický. Je to můj první pokus o akrostich, takže je ta báseň docela plochá, ale jsem ráda, že se mi podařilo najít alespoň ty verše :)

Mdlý jen závan mizérie
A v dáli zahoukala sova
Líbezná to scenérie
Lesy ale zpívají ta slova
Eklips mysli, to ta víra
Uhrane tě bez tušení
Satan, jeho pokušení

Mordy, vraždy ve jménu Páně
A prý jim kněží pomohou
Leží beznadějně v slámě
Existují? Už nemohou
Fakta, ať promluví
I na tebe si něco najdou
Cestou tě ještě pomluví
A až do detailů zajdou
Raduj se! Přiznání!
Upalují je všechny za vsí
Mělo to tenkrát smysl? Být na lidi jak na psy?

jen tak

15. září 2009 v 18:23 | Nefi |  Other
Jak tak koukám poslední dobou (což už je hodně dlouho, asi rok) se bohužel nemůžu dokopat sem moc něco napsat. Snad to bude i tím, že návštěvnost tu za moc nestojí a já jsem tak líný člověk... Článků mám rozepsaných asi 20 a stále mě napadají nová témata, ale když už s tím začnu, nevím pořádně jak to uchopit a nakonec z toho vznikne jen pár smysl postrádajících řádků. Jediné co sem občas hodím je nějaké to video, ale to si může každý najít sám, že... A proč vlastně píšu tenhle blábol? No aspoň aby to tu jen tak nestálo než mě pochytí nějaka nepřekonatelná touha nějaký článek dopsat (i když to už se párkrát stalo, ale stejně nic nevzniklo)... Asi jsem holt antitalent na psaní :D Teď ještě maturita pomalu na krku.... No zbývá mi jen doufat, že se tady najde aspoň pár lidí, kteří ty nesmysly co ze sebe možná někdy v budoucnu vypotím, budou číst, a že na to já sama vůbec budu mít čas :-P