Historisch Openluchtmuseum Eindhoven

29. července 2009 v 12:52 | Nefi |  Places
Tak jsme si udělali v neděli odpoledne takový menší výlet do nepříliš vzdáleného historického Open Air muzea, které se nachází v největším Eindhovenském parku, celkem blízko u centra, ale hluk města jako by se tam někde ztrácel.
Tento skanzen, dalo by se říct, se zaměřuje na raný život v této oblasti a je rozdělen na dvě části. Tou první je část Prehistorická, teda zaměřuje se na Dobu Železnou, která v této oblasti vymezovala dobu zhruba od 700 př.n.l až do roku 0. Druhá část, ve které je ovšem o něco méně budov, mapuje období Středověku (asi 500n.l. až 1500 n.l.).

ČLÁNEK MÁ POKRAČOVÁNÍ (KLIKNĚTE NA CELÝ ČLÁNEK) - fotky zbytečně brzdily načítání


DOBA ŽELEZNÁ:
Naše cesta započala překročením malého dřevěného mostu, přes který jsme vkročili do Doby Železné. Domy a další k životu nutná zařízení byly postaveny dle podoby zóny The Kempen, což bývala oblast okolo Eindhovenu. Tenkrát bývali lidé většinou farmáři. Žili v malých skupinách ve farmářských domech, docela blízko u sebe. V tomto kraji se daly najít divoké lesy, velké bažinaté oblasti i vřesoviště. Současníci Doby Železné pěstovali různé druhy obilí, například pšenici. Pole byla ohraničena živým plotem, aby byla chráněna před pobíhajícím dobytkem. Farmáři mívali tenkrát několik koz či ovcí a možná i malé prase, které pouštěli do ohrady podobné této:
Další zastávkou naší cesty historií pak byl první farmářský dům:
Tato chalupa měla dva vchody. Když tento dům místní nadšenci stavěli, použili pouze materiály, které se daly najít v okolí, stejně jako tenkrát. Konstrukce budovy je ze dřeva. Spoje jsou obzvlášť důmyslné, vezmeme-li v úvahu, že tehdejší lidé nepoužívali žádné hřebíky či šroubky. Zdi jsou vyrobeny ze sítě zkrouceného proutí a vymazané jílem.
Uvnitř bylo až překvapivě útulno. Blízko vchodu bylo místo určené k mletí mouky:
Umlít mouku není tak těžké, jak by se mohlo zdát. Stačí když si z kmene stromu vydlabete hmoždíř podobný tomu na fotce, obilí vsypete dovnitř a pořádně je rozdrtíte. I když rychlejší způsob je rozbíjení zrnek ve vydlabaené kamenné misce, která je tu také v pozadí vidět. Bohužel takové kameny se v této oblasti najít nedali a proto je lidé museli získat od kupců. Tenkrát ještě nebyly peníze a proto fungoval směnný obchod. Za výrobky jako například již zmíněné kameny obyvatelé poskytovali obilí, vlnu nebo dobytek.
Na konci pravěkého období se mlela mouka s pomocí dvou okrouhlých kamenů (na obrázku vzadu vpravo). Vrchním kamenem se pak otáčelo, zatímco spodní zůstával na místě. Jeden z kamenů měl uprostřed otvor, do kterého se přidávalo obilí. Po nějakém čase neustálého otáčení pak mouka vypadávala mezi dvěma kameny. Podle mého tento způsob byl docela důmyslný, protože umlít takto mouku netrvalo zas tak dlouho, jak jsme si také vyzkoušeli.
V další části této budovy pak byl vělký prostor, ohraničený "postelemi". Vlastně to byly pryčny tvořené z propleteného proutí, na nich pytel vystlaný slámou a navrchu ovčí kožešiny. Musím říci, že na těchto postelích se leželo tak nádherně, že se nám vůbec nechtělo odcházet :)
Uprostřed této "ložnice" pak bylo ohniště, které podle mě sloužilo hlavně v zimním období:
Za umělou stěnou z proutí pak bylo něco jako "kuchyně", kde se patrně připravovalo jídlo. Bylo tam plno takových krásných nádob:
a různých pomůcek sloužících k přípravě pokrmů:
Když jsme vyšli ven, tak na nás pak vybafl tento děs, který měl asi sloužit k zahánění zlých duchů:
Vedle farmářského domu pak byla dlouhá chýše, která sloužila hlavně k textilní výrobě (což tam bohužel není pořádně vidět, ale součástí vybavení byla například vyčesávadla lnu nebo tkalcovský stav):
Další z mnoha chýší pak zřejmě sloužila také jako obydlí, zřejmě spíše v letních měsících:
Další z různcýh potřebných staveb a objektů byla studna, při naší návštěvě však trošku vyschlá:
Další na naší cestě pak byl posvátný dub, který se mi bohužel do záběru nevešel, ale alespoň posvátný kruh okolo něj:
Pak jsme prošli lesem, kde jsme si mohli vyzkoušet hod oštěpem na dřevěného kance nebo si vyzkoušet hru, kdy se musíte kamínky trefit do ošatky uprostřed kruhu, nebo si postavit model domu... to se nám naštěstí s úspěchem povedlo :-)
Krom her jsme se v háji dostali k vážným tématům a to je lidská smrt. Tedy spíše pohřeb. Tehdy totiž lidé pohřbívali své zesnulé do mohyl, podobných této:
Cestou za dalšími skvosty se nám pak naskytl pohled na místo, kde lidé ve dne pracovali scházeli se. Pec zřejmě sloužila na vypalování keramiky:
Dalším místem našeho zastavení pak byla pec na chleba:
Tato pec je uplácána z hlíny. Pokud chtěli tehdejší lidé dělat chleba, museli si nejdřív udělat těsto, hníst ho a poté nechat nakynout. Zatím rozehřáli pec za pomocí větví. Na přední a zadní straně pece jsou otvory, které slouží k lepšímu přístupu vzduchu. Po několika hodinách se pec rozžhaví do červena. Poté se z ní vyndají poslední kousky hořícího dřeva. V tu dobu už je chléb dostatečně nakynutý a vloží se do pece. Hned nato se dva otvory uzavřou dřevěnými dvířky. Upečení samotného chleba trvalo zhruba půl hodiny.
Jelikož hrály ve stravě a léčitelství lidu Doby Železné také bylinky, nesmí tu chybět ani bylinková zahrádka. Proutím lemované záhonky vypadají opravdu krásně:
Po muzeu se pohybovala i různá zvířena, a tak jsme narazili na místní kočku:
nebo kačenky :-)
Další pak byla hospodářská budova, ve které se zřejmě uchovával dobytek. Kravám se topilo v ohništi, aby jim nebyla zima.
Na volném prostranství venku pak bylo něco, co jsem s chutí nazvala chaloupkou na kuří nožce, ovšem vyklubal se z toho obyčejný slamník:
Tohle bohužel nevím co je, ale zřejmě taky nějaká pec:
A tohle bude sloužit k broušení předmětů - nožů a podobně:
Další pozoruhodnou stavbou byla kovárna:
Pouze pár lidí bylo tenkrát schopno vyrábět věci ze železa. Tito lidé byli kováři. Většinou cestovali po zemi a vyráběli železné nástroje pro farmáře. Věci ze železa byly drahé a vzácné, protože už samo utvoření železa byl tenkrát velmi náročný proces.
Naproti kovárny pak byly posvátné sochy dávných božstev:
a za nimi se pak skrývalo molo, které jen dotvářelo zcela klidnou atmosféru:
.... a dál už se dostáváme do středověké části putování

STŘEDOVĚK:
Poté co z končin odešli Římané, usadili se zde noví lidé. Ti během Raného Středověku přestoupili na křesťanství - objevily se tak kláštery a kostely. Král, šlechta a později i kláštery byly velkými vlastníky půdy. Rozdělili si mezi sebe celou zemi. Farmáři pracovali a sloužili pánovi. Takto to probíhalo ve většině oblastí. Kolem 9. a 10. století se u západního pobřeží Evropy vylodili Vikingové. Většinou kvůli obchodu či drancování. O století později, asi 1100 n.l. se zde začaly objěvovat farmářské domy v podobně převrácených lodí. Tento styl pravděpodobně převzali od skandinávských farmářů. I tak ale byly takové farmy hodně podobné těm z Doby Železné. I když průčelí je v této době tvořeno z řezaných prken. Rodina neměla v takovýchto farmách ještě pořád moc pohodlí.
DŮM VE TVARU LODI:
DETAIL STŘECHY VELKÉHO DOMU VE TVARU LODI:
O několik století později započal proces farmářské nadprodukce. Většinou kvůli obchodu s novými sídly a městy. Příkladem je oděvní průmysl, který se objevil vedle normálního obchodu ve Flandrech a Brabantii. V roce 1232 Eindhoven dostal svá "městská práva". Jaký byl život v takovém městě? O tom jsme se lépe dozvěděli při prohlídce řemeslnického domu:
Lidé si za takovými městskými domy udělali malé zahrádky, kde pěstovali nějrůznější plodiny. Jedna z takových rostlin byl například chmel. To proto, že lidé tehdy pili nejčastěji pivo. V zadní místnosti byl obývací pokoj, ve kterém byla postel s nebesy, asi byl tento řemeslník docela zámožný. V tomto pokoji seděla žena, která zrovna něco vařila v kotlíku na ohni. Dozvěděli jsme se, že je to bylinkovž čaj a dostali jsme i ochutnat. Byl opravdu vynikající, podle ní tam bylo mnoho bylinek ze zahrádky a med na oslazení. V další z místností byl jakýsi starý mnich, který opisoval knihy brkem na pergamen. Dalo se tam vyzkoušet jak se tehdy asi brkem psalo, ovšem stále tam byl někdo, kdo si to zrovna zkoušel, takže na nás se nedostalo.
Žít v takovém domě však nebylo tak veselé, jak by se mohlo na první pohled zdát. V zimě se musely všechny otvory v domě uzavřít kvůli chladnému počasí, takže tam v tu dobu byla docela tma. Ve fasádě domu byly otvory, které se daly vertikálně otevřít.
Když byly trhy, daly se výrobky prodávat přes jeden z nejspodnějších otvorů, kde byl i malý pultík.
Vedle zahrádky tohoto domu pak leželo cosi jako hřbitov:
a v dálce za ním pak kolbiště pro udatné rytíře:
Svou pouť pokračujeme na náměstí. Když chtěli kupci vjet od města, museli zaplatit poplatek u městské brány.
A tohle už jsou spíše hradby:
a na náměstí byl ještě také kovář:

Nakonec jsme se ještě osvěžili v místní krčmě a hurá spokojeně domů :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který z evropských starých národů je vám nejbližší?

Slované 55.9% (38)
Keltové 11.8% (8)
Germáni (Vikingové) 23.5% (16)
Antičtí Řekové 2.9% (2)
Římané 5.9% (4)

Komentáře

1 veruce veruce | Web | 2. srpna 2009 v 13:20 | Reagovat

Pěkný skanzen a fajn článek, musím říct, že jsem se i něco dozvěděla :)

2 MICHAELEllen MICHAELEllen | E-mail | Web | 9. června 2012 v 18:26 | Reagovat

Every body admits that our life is very expensive, nevertheless people require cash for various stuff and not every one gets enough money. Hence to get quick <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/personal-loans">personal loans</a> and car loan should be good way out.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama